Expedice Banát: za přírodou, krajany a dobrodružstvím
Na začátku školního roku, 5. září, se studenti 2. ročníku a sext vydali na expedici do jižního Rumunska. Cílem výpravy bylo poznat divokou přírodu jižních Karpat, prozkoumat významné přírodní i technické památky a především poznat život a tradice českých krajanů, jejichž předkové zde před více než dvěma sty lety založili šest českých vesnic.
První dny expedice jsme strávili v pohoří Țarcu. S kompletní výbavou- stan, karimatka, spacák a vařič, jsme vystoupali do základního tábora ve výšce 1 400 m n. m. a odtud podnikali výpravy na okolní vrcholy. Odměnou nám byly působivé výhledy na karpatskou krajinu. Přes den nám přálo počasí, noci už však připomínaly, že jsme skutečně v horách.
Na cestě za českými krajany nás čekal další výrazný zážitek- plavba lodí monumentální soutěskou Železná vrata na Dunaji, v jejímž okolí se nachází stejnojmenné vodní dílo. Následovala průzkumná výprava do krasové jeskyně. K masivním krápníkovým stěnám a zavěšeným koloniím vrápenců jsme se dostali přes vyvěrající podzemní vodu, takže o dobrodružství rozhodně nebyla nouze.
Jedním z nejcennějších zážitků celé expedice bylo setkání s obyvateli českých vesnic. Krajané nás přijali s mimořádnou srdečností a po celý pobyt se o nás ochotně starali. Nechyběla ani tradiční domácí kuchyně, která po náročných dnech chutnala dvojnásob.
Pro studenty bylo velmi zajímavé slyšet češtinu v prostředí, kde se po generace přirozeně mísí s místními vlivy. Zajímalo nás, jak vypadá každodenní život v Banátu, jak funguje zdejší škola s českým učitelem nebo jak tráví volný čas místní mladí lidé. Pozornost vzbuzoval také místní dialekt a řada archaických výrazů a obratů, které už v současné běžné češtině téměř neslýcháme.
Během expedice jsme navštívili tři české vesnice – Eibenthal, Rovensko a Gernik. Vzdálenosti mezi nimi, často 15 až 20 kilometrů, jsme překonávali výhradně pěšky. Čekal nás náročný terén bez asfaltových silnic a upravených turistických tras. Členitá krajina nám místy připomínala Krkonoše, jindy zase drsnější části Beskyd.
Náročnou chůzi nám však bohatě vynahrazovala okolní krajina. Putovali jsme po prašných cestách vyjetých dvoukoláky, kolem stromů s dozrávajícím ovocem, přes louky a lesy, kolem remízků, starých mlýnů i osamělých usedlostí. Všude kolem byla cítit divoká mateřídouška, ostružiny, rozkvetlé čekanky a kopr.
Nachodili jsme přes 130 kilometrů. Výprava byla fyzicky náročná, zároveň nám ale nabídla zkušenosti a setkání, na která se jen tak nezapomíná.
Banát jsme poznali nejen jako oblast krásné a téměř nedotčené přírody, ale také jako místo, kde se dodnes uchovává český jazyk, tradice a způsob života. Zároveň jsme mohli pozorovat, jak se zdejší komunita proměňuje- zejména mladší generace postupně odchází za prací do měst nebo do České republiky.
Český Banát si přesto stále uchovává své neopakovatelné kouzlo, osobitou atmosféru a mimořádnou pohostinnost. Z expedice jsme se vraceli unavení, ale plní energie, zážitků a nových zkušeností. A také s pocitem, že jsme v Banátu rozhodně nebyli naposledy.
Fotografie z této akce si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
Kateřina Pavlasová